| |
HYMNA
ZÁVISLÁKU (MATYAS / J. Papež)
Tam na vratech u stodoly, co visejí plakáty, objevil se
jeden nový, přilákal své diváky. Pozvánka je na něm psána
písmem neurovnaným, půjdem domů až snad ráno, jako každou
neděli.
R) Tak zazpívej si teď s námi, tuhle píseň znáš. Pivo žízeň
uhasí, olce lásku dáš.
Přijďte všichni do hospody, tam se to dnes ukáže, ostinský
má dobrý pivo, dívky zas dost kuráže. Pak začne ten velkej
nářez, který jen mi dokážem, nezůstane nikdo sedět, jak
to dneska rozjedem.
R) Tak zazpívej si …
Jó u výčepního pultu stojí závisláků pár, na druhé straně
sálu se zas jiný pár mrouská. Vypadá to jak po bitvě, mnoho
padlých zde leží, tóny hymny závisláků zvedají je zpod stolů.
R) Tak zazpívej si …
Támhle děvče svého chlapce po čtyřech teď roztláčí, dříve
než odejdou domů, zahrajem vám jeden hit. Máme vás všechni
rádi, co fandíte muzice, příště si zas zazpíváme, taky něco
vypijem.
R) Tak zazpívej si …
KŘÍDLA VÁŠNĚ (MATYAS / J. Papež)
Samota ti je v patách, před ní nejde schovat strach, rychle
pojď sem k nám. Zapomeneš na špatné chvíle smutně prožité,
radost odmítáš. Připadá ti snad trapné, city dlouho vězněné,
křídlům vášně dát. Dokaž těm co nevěří, propusť smutné myšlení,
radost zvítězí.
R) Blaho rozlévá tvým tělem krásný žár, pálí šťastnou touhou
dál. Jen ať nepřestává, já chci být celá tvá, rozkoš tobě
dneska já dám.
Tak už nejsem v zajetí smutku, co strach nahání, příště
běžím k vám. Dneska vím, je nejlepší cítit sílu něžností,
ve svém těle tvé.
R) Blaho rozlévá …
TVÁŘ
V MRAMORU (MATYAS / J. Papež)
Plamen svíce se rozhořel na mramoru tvém studeném, kapka
vosku bíle vychladne. Tiše zde stojíš a mlčíš, cylindr na
svíci posadíš, vítr ať ji nezhasí.
Kolikrát jsi už tady stál, smutné lidi tu potkával s vážnou
tváří. Kdo ví, co v tvých myšlenkách říká tiše pro ni vzkaz
- vždyť na tebe vzpomínám.
R) K nebi hlavu já zvedám duše tvá tam přebývá. Pozdrav
tobě posílám - chybíš mi tu lásko má. Náruč svou já teď
prázdnou mám, nikdy víc tě nepotkám. V mých vzpomínkách
žiješ dál, tvou lásku stále mám.
PÍSEŇ BOJOVÁ (MATYAS / J. Papež)
Už se na nás valej, přitom jsou v převaze, nesmíme couvnout
ani o píď. Oni jsou prý zlí, po zuby ozbrojení, my se jim
zdarma nevzdáme.
R) Tak je ať jdou pěkně všichni za sebou, porážka je dneska
nemine. Jejich bojové písně všechny zaniknou, náš hlas bude
znít vítězně.
Oni jsou prý zlí, po zuby ozbrojení, my se jim zdarma nevzdáme.
Vylezem na kopec, do rána tam budem slavit vítězství naší
Rosy.
R) Tak jen ať…
PLAMÍNKY (MATYAS / J. Papež)
Milovat tě, musí být krásné, milovat tě, musí být příjemné,
být tvým přítelem, to zavazuje. Darovat své srdce jen tobě,
naživu pak ať zůstane to srdce, které je upřímné.
R) Dál hledám srdce podobné, tvé plamínky v očích upřímné.
Dál hledám srdce jako tvé, láskou hoří oči veselé.
Ten dar můj je volnost tobě, s tebou sdílet radost já chci,
naši důvěru nesmíme zklamat. Odcházíš za slova má žárlivá,
omyl ten zakrýváš mlhou, zapomnělas mi říct - mám jiného.
R) Dál hledám ...
NÁHODNÁ SETKÁNÍ (MATYAS / J. Papež)
Tvá hvězda v mlze skrytá, žiješ jen ve vzpomínkách svých,
svých dál. Stojíš dál, všechno jsi vzdal a trest jsi sobě
vybral sám, sám – dal. Sobě vždyť víš, neodpustíš, od ní
to vůbec nežádáš.
R) Možná, že v jejich očích jsem dál, jaký bych měl být.
Nedokážu za ní přijít s květinou, něžnými slovy. Sobě vždyť
víš …
Tvá hvězda s ostatními splynula stejnou září , v tmách,
v tmách dál. Proč teda stále doufáš chtít ji znovu spoutat
sám, sám dál.
Sobě vždyť víš …
R) Možná, že v jejich očích, nesmíš se proto zlobit, dešel
jsem na tvé přání. Náhodná tak budou další, nás dvou naše
setkání
PODLOST (MATYAS / J. Bezkočka)
Jako had se vtírá, je to vdova upíra, smrtící pařáty má.
Sladce se usmívá, vzápětí nůž otvírá, vážně se začínám bát.
Díky vám nejsem sám, tak pojďte dál, budem se smát. Muréna
ji hlídá, už noru otevírá, mříž se do pohybu dá. Z oceánu
vzlétá a špatnost vzkvétá, já se jí začínám bát. Díky vám
nejsem sám, tak pojďte dál, budem se smát.
R) Podlost zlá, lísavá, tak hrůzná, začínám se jí bát. Kdo
ráno s ní posnídá, večer pak ztěžka usíná.
NÁVRAT (MATYAS / J. Papež)
U dveří pošťák zazvoní s psaním, které voní dálkou. Začneš
číst a oči ti vlhnou vzrušením. Krásné řádky píše ten, který
tě má stále doopravdy rád.
Tři roky tomu právě jsou, co on odešel, nikdo neví kam.
Teď píše - vracím se zpět za tebou. Mám tě stále rád, jsi
mou, vážně jedinou, v srdci dobře ukrytou.
R) Jak já tě mám přivítat. Mou lásku tvůj přítel má. Nevím
z čeho mé slzy jsou. Znovu ráda tě přivítám.
U dveří ty sám zazvoníš s kytkou, která voní dálkou. Otvírám
a srdce mi buší vzrušením. Přede mnou stojí prý ten, který
mě má stále doopravdy rád.
Nezměněn za ty roky, cos odešel a byl od nás pryč. Dítě
moje pohladíš - nejsem sama. Pak svůj úsměv nasadíš a odcházíš,
kdoví kam - zas do světa.
R) Jak já tě mám … - pak sbohem ti dám.NEMOC
ZLÁ (MATYAS / J. Bezkočka)
Ta nemoc má dráp, mě zarývá se dál a dál. Slábnu a mám pocit,
že to nejsem já. Bezmocnost je drtivá, kdo se na mě podívá,
v koutcích očí slzy má.
R) Já loučím se se světem, co jsem měl tak moc rád a na
smrt zapomněl. Přišla však, a teď už abych šel, na tebe
, světe, zapomněl.
Já nechci se vzdát, zatínám zuby v představách, že smrt
mi podá ruku svou studenou. Bezmocnost je drtivá, kdo se
na mě podívá, v koutcích očí slzy má.
R) Já loučím se ...
JSI NEJ, NEJ (MATYAS / J. Papež)
Roztlačit tuhle káru, to bude dřina brachu, ostatní sedí
na ni, ty sám zas je tlačíš - jsi nej, nej.
Z výsměchu a úšklebků, co padaj na tvou hlavu, geniální
mozeček splétá vítězství - jsi nej, nej.
Tak pozor dej. Tlač pěkně pomaličku do kopečku.
R) Tvou páru dobře skrytou planý slova nepřemůžou, sám sobě
stále věříš. Ten, kdo se ti postavil prohrál dřív než zjistil,
že sám sobě stále věříš.
Tak pozor dej. Tlač pěkně pomaličku do kopečku.
R) Tvou páru … Jsi nejlepší.
STÁLE S TEBOU (MATYAS / J. Papež)
Zapomenout, zapomenout vážně nevíš jak. Připomenout, připomenout
ti můžu snad jen já.
Vždy jen se mnou, vždy jen se mnou procházíš ten ráj. Zapomenout,
zapomenout už vážně nevíš jak.
R) Každou noc ať se ti zdá náš krásně hříšnej rej. Budu
s tebou stále dál a ty chceš jenom mne.
Zapomenout, zapomenout vážně nemůžem. Připomenout, připomenout
stačí pohledem.
Pak jen ve snu, pak jen ve snu projdem spolu ráj. Zapomenout,
zapomenout vážně nevím jak.
R) Každou noc …
|
|
