| |
VSTÁVEJ
Proč pláčeš mála, krásná i hravá vždyť jsi jen umělá, [:
nahá a dospělá :]
V prostoru zkázy, život ti schází pro Tebe čaruju, [: všechno
Ti slibuju :]
R: Vstávej, vstávej…
Zelený oči máš, jak jarní tráva, nad hlavou svatozář, [:
sílu Ti dává :]
Tolik let už tu spíš, nikoho necítíš teď jsem však přišel
já [: postava osudná :]
R)
Magnety zítřka, otvíraj dvířka, mramor tě nestudí, [: má
dlaň Tě probudí :]
R)
TAJEMSTVÍ
Někdy je těžký čelit tomu co nevidíš pak vstaneš z prachu
jako Golem a ucítíš že celá věc se zdála těžkou avšak teď
dokážeš zbořit celý problém jak z písku zeď
Jen touha dokáže být silnější než svět když někdy doopravdy
sníš a slovo ZPĚT je pouhopouhou frází slabých jak ztratit
dech vždy bojujem jen s tím co nesem si na zádech
R) V co víru máš, pochyby necháš stranou už mě znáš, nemáš
na vybranou Kolem nás (je) spoustu zmínek o tom co se ukrývá,
za náhodou
Až přijde den kdy musíš rozhodnout se hned zda vsadit na
jistotu nebo změnit svět pak každá rada správná není a ty
víš že nejlíp uděláš když na svůj cit vsadíš
R) + solo
Pak dlouhé sucho střídá déšť, co bere dech v podvědomí tušíš
že prší ti úspěch hozenou rukavici chytáš a nepouštíš konečně
pochopils, že s bázní nezvítězíš
R)
JINEJ SVĚT
Volání o pomoc přináší vyšší moc graffiti na obloze mizejí
v ranní mlze
Komíny za stěnou dostávaj červenou blahobyt na světě co
komu přinese
Bridge: Já se tomu pořád bráním, jsem volnej jako pták,
já se tomu pořád bráním, nechci být jen tak
R: Zůstávat v zemi básníků, kde mám svůj chrám, zůstávat
v zemi básníků,
Zůstávat v zemi básníků, kde já to znám, zůstávat v zemi
básníků
Kolikrát zastavit a roztrhat starou síť spletenou z osudů
v bludišti pohledů
Bridge:
R:
Za hotel ve městě stodola při cestě obratem rozpoznáš kam
patří tvoje tvář
Bridge
R:
SNY
Proč si stále namlouvat že jsou na mojí cestě nechat je
za sebou jen tak plout v černý řece
bridge: oooh, oooh, v černý řece plout oooh, oooh
Myšlenky se rojí v barvách ve dne v noci chytit modrou a
mít jasno na celý roky
bridge: oooh, oooh, na celý roky oooh, oooh
R: [: Stále jsou, nade mnou dýchají do síně slávy stále
jsou, nade mnou :]
Z tvý cesty tě drží zpátky, rytíři moci potkáváš je na rozcestí,
kde stačí málo mít
bridge: oooh, oooh, kde stačí málo oooh, oooh
CHAMELEON
Otevírám šestý smysl a dělám to hrozně rád já nevěřím v
danej osud náš. V kosmu hledám svoje místo tak mi poraď
alchymisto ty víš nejlíp jak se pravda má.
Rf.: Chci všechno vidět z výšky abych nemusel se bát. Kdo
poznal modrý knížky ví o čem mluvím snad.
Když se ke mně stavíš zády posloucháš jen kamarády do leva
se sypou jako hrách. Hledáš svojí identitu, barvu vlasů
nebo šatů taky měníš jak se zrovna dá
Rf.: Chci všechno vidět z výšky ….
Nepleteš si cizí pojmy, někdy máš však divný dojmy jako
silný vítr v peřinách Děláš jen to co se dělá, aby hlava
nevěděla že máš taky svoji pravou tvář
KROKY
Tvé kroky se blíží, já neubráním úsměv svůj na tváři. Vzpomínka
hlavou běží, jak dávno může být naše setkání. Oči tvé se
smějí dál, do řeči se s tebou dám.
R) Krásné to bylo krásné, když jsem psal tobě básně, znovu
říkám – mám tě pořád rád. Své srdce dal jsem tobě. Proto
chci začít nově tebe lásko má milovat. Své srdce dal jsem
tobě, proto chci začít nově. Tvé pozvání plním, za tebou
spěchám s nesmělým přáním. Doufám, že pochopíš, za mě dnes
mluví malá poupata růží. Víš nedokážu ti to říct, zkus z
mých očí to vyčíst.
R) Krásné to bylo …
Kolikrát jsem byl s tebou, kolikrát u tvých dveří zvonkem
ohlásil. Odvahu vždycky ztrácím, před otázkou co mě trápí
odpovědi se bojím. Víš nedokážu ti to říct, zkus z mých
očí to vyčíst.
R) Krásné to bylo …
CHCI VÍC …
Když ráno vzbouzím se sám v dlaních mám smutek včerejší
pomalu bloudím sem a tam nevím co bude dál a nevím, co mě
ukonejší spoustu věcí si vyčítám
Má slova se vyvíjí směrem, co nás občas zabíjí nepochopen
zůstávám a moje sázka na důvěru tvou teď opět prohrává teď
jenom ztrácím – nezískávám
R) Ztrácíme to co mám rád, trápíme se akorát naše síly svolávám
chci víc než být sám
Proč jsme vůbec sklíčeni, když oba jsme vlastně bez viny
porozumění schází nám
Místo slov si zvykáme na ticho zalíváš květiny ticho prý
léčí – nevím sám
SMUTEČNÍ VRBA
vítr jsem co vlasy pročesává padají na zem kráska bosá vrbě
našeptává smutný sen
češu já dál smuteční vrbě vlas víc znám příběhy šedivý smutný
sny do vrby šeptaný
od každého z nás
zde sbohem dáš zde sbohem dáš
já vítr jsem co smutek rozfoukává v širý kraj nevrátí se
víc do duší krásek bosích
vzal si ho čas
zde sbohem dáš zde sbohem dáš
má větve na zem co skrývají smutek naslouchá nám dál pár
větví na zem co skrývají smutek poslouchej nás dál
sólo
zde sbohem dáš smutkům svým zde sbohem dáš
ref
vítr jsem dál vlasy pročesávám staré vrbě smuteční
RENESANCE MLADÉHO BATHORYHO
Kde jsou dny a kde jsou noci, kde jsou lidé a kde cvoci,
vzpomínám, vzpomínám. Kde jsou ženy, jejich ňadra,
krásný stromy, čistá voda, vzpomínám, já vzpomínám. Tahle,
tahle cesta má do nahoty oděná se skládá, skládá. Tahle,
tahle cesta má renesancí pletená je správná, správná. Ilustrace
modré růže, klavír jemuž vadne srdce, vzpomínám ……. Pavouk
v koutě staví sítě, ale nikdy nechytí tě, vzpomínám …….
Tahle, tahle ………..
Ref.: Jsou tady, nápady, nálady lesních skřítků, čekal jsem
že vejdou dál.
Vezmou mě, nevezmou do světa jejich skutků, pomozte nechci
být sám. Malá kukla z kapky vína v motýla se proměnila,
vzpomínám ……. A ta kapka co tam byla i ve mně se zapustila,
vzpomínám ……..
O JEDNÉ VÍLE
Když se drží rosa v chladné trávě vlasy rozpuštěné padaj
do očí bílá a přitom plná jasu a vášně tak při mně stůj
Snadno vdechne život ranní úsvit tohle slunce pálí jistě
každý den pojď už blíž ať uvidíš
jak hodím minci na polštář tak při mně stůj
JSI JAKO VÍLA NĚŽNÁ I KŘEHKÁ JSI JAKO VÍLA NESKUTEČNÁ
A PALÍŠ I STUDÍŠ A ZE SNŮ MĚ BUDÍŠ JSI JAKO VÍLA NESKUTEČNÁ
Všechny hráze rozboříme spolu jak to dělaj hrdinové v dějinách
poskládáme zrnka času v chodbách budoucích tak při mně stůj
JSI JAKO VÍLA NĚŽNÁ I KŘEHKÁ JSI JAKO VÍLA NESKUTEČNÁ
A PALÍŠ I STUDÍŠ A ZE SNŮ MĚ BUDÍŠ JSI JAKO VÍLA NESKUTEČNÁ
|
|
